Ford
30. července 1863 se na farmě v Greenfieldu, asi 15 kilometrů od Detroitu v americkém státě Michigan, narodil Henry Ford. Henry byl nejstarší ze šesti dětí, po něm ještě přišli na svět tři bratři a dvě sestry. Henryho rodiče byli irští emigranti, kteří se do Ameriky vystěhovali kolem roku 1843. Rok i měsíc Henryho narození byly pro americkou historii mimochodem neobyčejně významné. Právě v červenci 1863 se totiž u Gettysburgu odehrála jedna z klíčových bitev války Severu proti Jihu, po níž se poražená jižanská armáda pod vedením generála Leeho už nedokázala vzchopit a nakonec v roce 1865 kapitulovala. V celé válce zahynulo kolem půl milionu mužů. Po vítězství Seveřanů však došlo ke sjednocení a Spojené státy pak prošly velmi rychlým vývojem, přinášejícím zásadní změny, jež vytvořily prostředí k pozdějšímu grandióznímu úspěchu Henryho Forda jako výrobce automobilů.
Občanská válka potřebovala stále více munice, uniforem, zbraní - a to mělo za následek pořád rychlejší a výkonnější výrobu, která se po válce velmi rychle přeorientovala na intenzivní výrobu mírovou. V roce 1869 pak bylo dokončeno propojení východního a západního pobřeží USA první železniční tratí. Rozvoj železnice měl zásadní význam pro osídlování nových oblastí. Ve stejné době došlo i k dramatickému skoku ve vývoji hutního průmyslu, když vznikla první martinská pec, umožňující lacinou a snadnou výrobu vysoce kvalitní oceli. V roce 1865 byl kromě toho v údolí řeky Allegheny v Pensylvánii položen i první americký ropovod, dodávající základní surovinu nově vznikajícímu petrolejářskému průmyslu. Kromě průmyslových odvětví se mohutně rozvíjelo i zemědělství. Železnice usnadnila přístup k obrovským pozemkům na západě USA, kam se po následujících padesát let začaly stěhovat statisíce zemědělců - osadnických rodin pocházejících často z Evropy. Právě tito lidé a jejich potomci pak vytvořili významný odbyt pro výrobky amerického průmyslu - včetně automobilového. Tak byly položeny základy k úspěchu amerického strojírenského průmyslu, jenž se zanedlouho měl stát chloubou severoamerického kontinentu.
Henry Ford vyrůstající na osamělé farmě měl o tom všem jen velmi kusé informace, i když mimořádný vztah k technice byl jeho charakteristickou vlastností už od nejútlejšího věku. Jeho otec William Ford ovšem ze svého syna příliš velkou radost neměl. Doufal totiž původně, že mu jednou svou farmu předá, jenže Henry zemědělství doslova nenáviděl a zemědělským pracem se úspěšně vyhýbal. Nebyl ovšem ani zdaleka líný - a jakmile dostal nějakou mechanickou práci, od opravy dveřních pantů až po nabroušení kosy, pustil se do ní s obrovským nadšením a překvapivým fortelem. Jinak ale považoval farmaření za ztrátu času. " Jaké je to plýtvání", napsal dokonce později v jednom ze svých novinových článků," když musí lidská bytost trávit hodiny a dny za pomalu se pohybujícím párem koní. " Henryho zato vzrušovaly možnosti, které odkrývala moderní technika a jež by podle jeho názoru často bylo možno použít po ulehčení dřiny právě na farmách a pastvinách. Jenže technický pokrok si v té době mnoho cest do zemědělství najít nedokázal, zabýval se jinými oblastmi, a tak farmáři museli pracovat stejně namáhavě a neefektivně jako jejich prapradědové o sto let dříve.
Mladého Henryho v té době proto daleko více než farmaření začaly zajímat hodinky, snad proto, že to bylo jediné precizní technické zařízení, se kterým se na farmě mohl dostat do styku. Od fascinace přesným hodinovým strojkem běžné u jeho vrstevníků se však brzy dostal k dokonalému pochopení mechanismu - a za čas spravoval hodinky širokému okolí. Henryho názory na farmářský život ho stále více odcizovaly jeho otci, o němž byl přesvědčen, že svůj život na farmě trestuhodně promrhal. Henry tohle prostě nebyl ochoten podstoupit. Otec, tvrdý farmář považující city za zbytečnou ztrátu času, zase svého syna hodnotil hlavně podle jeho vztahu k práci na farmě - a tak není divu, že si ti dva rozuměli stále méně. Když pak v roce 1876 Henryho matka zemřela při dalším porodu, nezbylo zvídavému jinochovi nic, co by ho na farmě ještě drželo. Nějaký čas sice ještě zůstal, ale už v roce 1879 farmu opustil a dal se v šestnácti letech najmout jako mechanik. To už jeho období hodinářské vystřídala epocha obdivu k parním strojům. Když dokonce v roce 1877 poprvé na cestě do města potkal silniční parní lokomotivu, způsobil malou dopravní zácpu, když se nekompromisně vrhl na řidiče parostroje a zahrnul ho spoustou otázek ohledně techniky jeho vozidla. V tomhle směru měl Henry štěstí: detroitská dílna, která ho přijala do prvního zaměstnání, se totiž zabývala právě parními stroji. Od prvního místa k založení vlastní výroby automobilů však Henrymu Fordovi ještě zbýval pořádný kus cesty. I když myšlenkami na vlastní firmu se zabýval už v té době. Původně uvažoval o hodinářství, ale spočítal si, že by se mu výroba hodinek nevyplatila. Už v té době ovšem došel ke geniálně jednoduché myšlence, kterou si také zaznamenal do svého deníku. Že totiž průmyslová výroba může být velmi úspěšná jen tehdy, když se podaří najít způsob, jak levně vyrábět něco, co každý potřebuje. A později si ještě připsal: "lidé někdy nevědí, co vlastně chtějí, pokud jim to někdo neřekne". Když se nad tím zamyslíme, dojdeme k názoru, že v této větě mladičký mechanik vlastně už tenkrát vyslovil základní ideu moderní reklamy.
V té době se ovšem Fordova životní dráha od techniky vrátila zpátky k farmaření. Jeho otec mu totiž v roce 1884 věnoval šestnáct hektarů lesa. Doufal totiž, že syn už zmoudřel a že ho tímto způsobem dostane zpátky na farmu. Henry překvapivě přijal a na dalších pět let se stal nadšeným pěstitelem lesa a majitelem pily. Nadto si postavil dům a v roce 1888 se oženil s místní dívkou Clarou Bryantovou. Krátce po svatbě ovšem v Henrym znovu zaplála celoživotní, fatální a neuhasitelná vášeň pro techniku. Chvíli ještě odolával, ale koncem léta 1891 přece jen naložil všechen svůj nábytek na vůz a odstěhoval se i s Clarou do Detroitu. Náhodné setkání mu zajistilo místo v Detroit Edison Electricity Company - a Ford se v oboru, který v té době zažíval obrovský rozmach, rychle vypracoval, jakkoliv mu elektřina do té doby příliš mnoho neříkala. Za čtyři roky už byl hlavním inženýrem v detroitské elektrárně. Záliba v mechanice a v motorech ho ovšem neopouštěla. Vybudoval si malou dílnu nejdříve v kuchyni a potom v kůlně u domu, kde bydlel, a snažil se postavit spalovací motor vlastní konstrukce. Dříve než fungujícího motoru se ovšem dočkal potomka: v roce 1893 se totiž narodil jeho jediný syn Edsel. Jen málokdo si dokáže představit, jak obtížné bylo sestavit motor a pak i celý automobil jen ze součástek, které si konstruktér sám a prakticky na koleně vyrobil. Henry se pro ten účel spojil s mechanikem Bishopem - a za dva roky se jim přece jen podařilo vytvořit nehezké monstrum na kolech z bicyklu poháněných gumovým pásem. Stroj pojmenovaný "Kvadricykl" měl ovšem jednu obrovskou výhodu: skutečně jezdil.
